Jako společensky odpovědná firma dobře víme, jak umění pozitivně ovlivňuje naši kreativitu. Jak dokáže vyvolávat asociace, probouzet vzpomínky a podněcovat netradiční aktivity v našem životě. Malování je další uměleckou formou vyjádření, kterou společnost Cetel-Serwis s.r.o. podporuje.

Malířský plenér v Boszkowě

Naše společnost se podílela na organizaci malířského plenéru "TIME FOR ART" u jezera Dominica v Boszkowě. Po celý uplynulý týden umělci přenášeli své emoce a pocity na plátna. Obrazy účastníků zahájí vernisáž, která se uskuteční v prostorách poznaňského hotelu Sheraton. Efekty práce desítky umělců budou k vidění 28. května od 14:00 do 20:00 hodin.

Kdo se zúčastnil plenéru?

Malířského plenéru se zúčastnilo více než deset umělců. Každý z účastníků je úžasnou osobností a představuje originální dílo. Na projekt dohlížela komisařka plenéru Ewa Jasek, která je zároveň výtvarnicí a autorkou vystavených děl.

Aleksandra Dzido

Narodila se v roce 1994 a denně se věnuje kresbě, elektronickým médiím a grafickému designu. Malování jí není cizí. Je spoluzakladatelkou kurátorského a uměleckého kolektivu TAK JAKBY GRUPA, který sdružuje studenty dějin umění na Vratislavské univerzitě a malby na Akademii výtvarných umění ve Vratislavi.

Monika Szczygieł

Narodil se v roce 1999 v Poznani. V současné době je studentkou třetího ročníku malby na Univerzitě umění Magdaleny Abakanowiczové v Poznani. Pracuje ve 12. ateliéru malby profesora Janusze Marciniaka. Ve své tvorbě se zabývá novými médii, pamětí a fotografií. Je jedním z finalistů 9. ročníku soutěže New Image / New Look.

Karol Bak

Během několika let namaloval několik set olejomaleb, které tvoří největší, ale nikoli jedinou část jeho umělecké tvorby. Autor vytvářel také grafiky, tušové kresby, pastelové portréty, tužkové skici a nástěnné fresky. Tato díla se liší nejen technikou, ale i způsobem vnímání. Olejomalby lze považovat za světlejší a klidnější stránku umělecké duše, zatímco kresby a skici jsou temnější a zlověstnější stránkou díla. Tyto dva prvky se spojují v tematických cyklech, které vznikly v průběhu let - Plachetnice a Dialogy. Kromě nich patří mezi jeho olejomalby také Kokony, Aureoly, Čtyři živly, Judita a Salome, Prima Mobilia a cyklus Nokturna inspirovaný hudbou Fryderyka Chopina u příležitosti Chopinova roku 2010. V současné době Karol Bąk spolupracuje s více než desítkou výstavních síní v Polsku i ve světě.

Katarzyna Szurkowska

Absolventka Institutu výtvarných umění na Univerzitě v Zieloné Hoře získala v roce 2002 diplom v ateliéru kresby profesora Zenona Poluse. Od roku 2008 je spojena s komunitou zelenohorských umělců. Věnuje se malbě, kresbě a prostorovému designu. Barva a forma jsou pro autorku nezávislé, i když vzájemně se doplňující výrazové prostředky. Barva ... je pro ni nejdůležitější, jejím prostřednictvím uvolňuje energii a ukazuje vlastní pohled. Maluje to, co cítí, co vidí, co naznačuje její představivost, co je a co není. A forma... ta definuje a organizuje emoce. Kombinace barvy a formy je někdy spontánní, nahodilá s určitým rizikem, jindy jde o promyšlenou kompozici, kde se barva, tvar a textura vzájemně prostupují. Nejvýznamnější je pro ni však okamžik, kdy má autorka volnost gesta a jedná na základě impulsu.

Ares Chadzinikolau

Básník, klavírista, skladatel, překladatel, místopředseda Svazu polských spisovatelů ZG ve Varšavě, zasloužilý o polskou kulturu, vedoucí a zpěvák skupin Ares & The Tribe, Ares Chadzinikolau Trio a Jah Ares Quartet. Dlouholetý pedagog na Hudební akademii Ignacyho Jana Paderewského v Poznani[1]. Je držitelem doktorského titulu v oblasti humanitních věd. Jeho AristonRRstudio je fúzí Řecka, Afriky a Karibiku. Skutečná galerie plná autorských a řeckých obrazů, artefaktů z jeho četných cest. Píše knihy, překládá, skládá, přednáší a hraje na mnoho nástrojů. Vyrůstal ve dvou kulturách, mezi Polskem a Řeckem, v domě plném umění a literatury. Malířství mu není cizí.

Daniel Pielucha

Absolvoval Akademii výtvarných umění v Krakově (1985) u profesora Jerzyho Nowotarského na katedře grafiky v Katovicích. S velkým respektem k technice a historii polské malby zdůrazňuje její jedinečný charakter. Ochotně se účastní nejvýznamnějších plenérů figurálního umění. Folklór polského venkova, víra a zvyky jsou kulisou pro jeho malířské vize, v nichž vyjadřuje svůj postoj k současnému světu a existenci druhých. Nejdůležitější formou jeho tvorby je olejomalba na malířském stojanu. Polský surrealismus - jak sám charakterizoval povahu své malby - je inspirován krajinou našeho venkova, jeho folklórem a vírou. Surrealistickou metaforu všudypřítomnou v obrazech Daniela Pieluchy přehodnocuje podle toho, zda představuje zoufalou moralitu o sociálně-duchovní situaci člověka, nebo jen záblesk terpistického obrazu světa. Malíř zdůrazňuje svůj respekt k historii a tradici polského malířství, zejména z druhé poloviny 19. století. S velkou péčí o techniku pěstuje ve svém díle to, co jej činilo jedinečným. V době globalizace je zachování vlastní identity přísností, kterou si klade před své malířství. Volí mezi biblickými, mytologickými nebo lidovými náměty a vypráví o lidském údělu ve specificky polské surrealistické konvenci. Autor se aktivně účastní kolektivních výstav polské malby a zároveň vystavuje i samostatně. Prostřednictvím galerií ve Varšavě, Katovicích nebo Gdaňsku se jeho díla dostávají do soukromých sbírek v Polsku i v zahraničí.

Piotr Łakomy

Studoval na Filozofické fakultě Univerzity v Zieloné Hoře, kde v roce 2009 získal diplom od Leszka Knaflewského. Od počátku své umělecké dráhy se Łakomy hlásí k tradici minimalismu a zaměřuje se na tvorbu soch z běžně dostupných materiálů, které definují naši současnou postindustriální, technologickou civilizaci. Výrazové a formální kvality svých děl přitom autor nacházel v pragmatických funkcích a využití daných materiálů, z nichž je vytvořil. V posledním období své tvorby se Łakomy snaží stále více propůjčovat svým realizacím organické, existenciální a dokonce symbolické kvality. Jako výtvarný umělec, který se hlásí k tradici minimalismu a zkoumá malbu, realizuje instalace, které reagují na stávající architekturu. Ve své tvorbě kriticky přistupuje k modernosti, množství informací, materiálů a technologií, které nás obklopují. Pomocí osvětlení a materiálů reagujících na pohyb seznamuje diváka s procesem vytváření prostorových uspořádání/kompozic v konkrétním prostoru a čase.

Krzysztof Szygenda

Poznanský umělecký fotograf, fotožurnalista. Fotografování se profesionálně věnuje téměř 20 let. Jeho práce byly oceněny v soutěžích tiskové fotografie (Wielkopolska Press photo 2004 - 2008) a vystaveny na posoutěžních výstavách i samostatných výstavách - "Blízká setkání" (2006), "Mezi světy" (2015). Další samostatnou výstavou byla "Śródeckie Historie" v Bráně Poznaně. Malba je pro umělce druhou formou vyjádření.

Michał Bajsarowicz

Michał Bajsarowicz - studium na Akademii výtvarných umění v Poznani, diplom u profesora B. Wegnera v roce 1992 (kresba). Oblasti tvorby: malba, grafika, sochařství. Četné výstavy doma i v zahraničí. "Člověk" věčné, nevyčerpatelné téma uměleckých úvah od starověku po současnost. Velmi široká a univerzální oblast, jejímž hlavním prvkem je lidská existence, dominuje umění Michała Bajsarowicze. Umělec se k tématu člověka, lidského těla, vztahuje ve všech oblastech své tvorby. K těmto motivům odkazují jeho obrazy, grafiky i sochy. Nejedná se o objekty, které by hledaly krásu. Mají diváka "zmást" a nevést pouze k estetické kontemplaci.

Tom Glaza

Studoval na Státní vysoké škole výtvarných umění v Gdaňsku v ateliéru architektury profesora Boleslava Petryckého, v ateliéru průmyslového designu profesora Jacka Popka a v ateliérech malby profesora Kazimierze Śramkiewicze a profesora Huga Laseckého. Diplom s vyznamenáním získal v roce 1981. V roce 1984 si otevřel vlastní tvůrčí studio Glaza Design. Zabýval se designem, návrhy interiérů a výrobou uměleckých kožených výrobků. V roce 1991 otevřel v Gdaňsku uměleckou galerii Glaza Expo Design, která funguje dodnes. Tomasz Glaza je autorem mnoha uměleckých realizací, např. návrhu a výroby kožených vazeb na bronzové medaile pro Svatého otce Jana Pavla II (1979), návrhu a výroby kožených vazeb na diplomy pro Čestné občany města Gdaňsku udělované městskou radou a prezidentem města Gdaňsku (1991), realizace návrhu ve spolupráci s arch. W. Trzebiatowskim s jeho týmem, rekonstrukce, rozšíření a modernizace Bydhošťské továrny na kabely (1993-1999), architektonické návrhy, návrhy interiérů pro rodinné domy a rezidence, výroba nábytku pro jachty a motorové čluny Sunreef Yachts v Gdaňsku, Galeon ve Strašicích a pro klienty z Norska: Nor-Dan, Nord-Kapp, GH, HTEP (1999-2008). Od roku 1981 prezentuje svou malířskou tvorbu především v galerii Glaza Expo Design Art Gallery. V roce 2016 se podílel na výstavě "Náš Gdaňsk" u příležitosti 25. výročí založení Glaza Expo Design Art Gallery. Účastnil se výstavy obrazů "Svoboda v umění" v ECS v Gdaňsku, výstavy "Na cestě" na ostrově Sobieszewo a na zámku Krokowa a v roce 2017 výstavy gdaňského okresu ZPAP "Nezávislost za nezávislost" v Toruni.

Marcin Mikolajczak

Vášnivý cestovatel, fotograf a umělec mnoha talentů. Studoval na Akademii výtvarných umění v Poznani. Své malířské dobrodružství zahájil tvorbou realistických grafik Londýna. Žil v Anglii a pozoroval "zevnitř" život velkoměsta, skvěle ztvárnil obraz staletých památek vetkaných do tempa každodenního života. Velmi důležitou etapou v profesním životopise Marcina Mikolajczaka je tvorba originálních obrazových rámů na zakázku galerií, muzeí i pro potřeby jednotlivých sběratelů. K samostatným projektům v umělcově tvorbě patří také návrh a vytvoření série unikátních kusů nábytku pro centrum obchodu a umění Stary Browar v Poznani a výzdoba interiéru butikového hotelu Blow Up. Neobvyklé zachycení postavy, její strhující pohyb a expresivní barevnost děl podnítily majitele firmy Wittchen, aby Marcinu Mikołajczakovi svěřili namalování série obrazů modelů prezentujících výrobky továrny. Zkušenosti z konzervátorských prací a četné umělecké experimenty vedly k vytvoření vlastní, jedinečné malířské techniky, kterou autor nyní využívá při malování dalších děl. Výrazná struktura, specifické nanášení vrstev barvy a neobvyklé použití barev a světla, stejně jako fascinace člověkem a jeho emocemi, jsou charakteristickým znakem obrazů Marcina Mikołajczaka, které si nelze splést s žádným jiným umělcem. Za barvami a dojmy dychtivě cestuje do exotických zemí, zejména do Asie a Afriky, kde se dostává do míst vzdálených civilizaci a fotoaparátem zachycuje dojemné a neobvyklé obrazy, které později s charakteristickou citlivostí přenáší na plátno.

Zofia Blażko

V roce 2010 obhájila magisterský titul na Akademii výtvarných umění v Gdaňsku v oboru "malířství" v ateliéru profesora Macieje Świeszewského a dokončila první stupeň studia v oboru "fotografie" pod vedením profesora Witolda Węgrzyna. V roce 2012 absolvovala postgraduální studium v oboru "arteterapie" na Lékařské akademii v Gdaňsku. Malířka, fascinovaná životem a dílem pařížských malířů, se po ukončení studia rozhodla odcestovat do Francie. V Paříži pobývala na umělecké rezidenci Jour et Nuit Culture a poté tvořila v prestižním ateliéru Chez Robert, Électron Libre na rue de Rivoli 59. V roce 2012 se stala členkou skupiny "Jour et Nuit". V Paříži také studovala v ateliéru profesora Jacqua Yankiela Kikoina, vyučujícího na Akademii výtvarných umění v Paříži, syna Michela Kikoina, jednoho ze zakladatelů École de Paris. Byla uznávána pro svou píli a umělecké schopnosti a jako první Polka v historii dostala příležitost navrhnout a realizovat výzdobu šestipatrové fasády budovy, která je uměleckou kolébkou bohémské moderní Paříže v rue de Rivoli 59. V roce 1928 se stala členkou skupiny Kikoine. Při hledání nové inspirace odcestovala umělkyně v roce 2015 na umělecký pobyt do Dakaru, hlavního města Senegalu. Výsledkem šestiměsíčního pobytu byly četné portréty Afričanů, které se setkaly s velkým ohlasem místní komunity. Závěrečnou výstavu rezidenčního umělce poctil svou návštěvou sám senegalský ministr kultury Mbagnick Ndiaye. V druhé polovině roku 2015. Zofia Blazko pobývala na umělecké rezidenci v Shangyuan Art Museum v Pekingu, v roce 2018 pak na umělecké rezidenci v Petrohradě v Ruské federaci. V současné době malířka žije a pracuje ve Varšavě. Má za sebou devět samostatných výstav, mj: Witkacy Theatre - Zakopane 2016; Kuratorium Gallery - Varšava 2017; a 101 Projekt Gallery - Varšava 2018. Zúčastnila se také více než desítky skupinových výstav, mj: Sunny Art Centre - Londýn 2019; Národní historické muzeum - Tiran 2019; "Robinsonova loď". - Wrocław 2019; Baltské kulturní centrum - Gdaňsk 2017; Musée Théodore Monod D'art Africain - Dakar 2015; Shangyuan Art Museum - Peking 2015.

Danusia Krzyżanowska

Absolventka Střední školy výtvarných umění v Poznani. Na WSZ vystudovala marketing se specializací na umění v reklamě. Fascinuje ji současná malba, ale také umění v reklamě. Zúčastnila se mnoha celostátních malířských plenérů. Svou vášeň a dovednosti neustále rozvíjí prostřednictvím kontaktů a výměn s dalšími umělci. Inspirací jsou pro ni ostatní lidé, okolní příroda a její osobní přístup ke světu.

Ewa Jasek

Malíř, absolvent Akademie výtvarných umění v Poznani. Od počátku svého vzdělávání se malba stala jejím nejdůležitějším prostředkem uměleckého vyjádření. Tvorba Ewy Jasek sice vyvolává asociace s pop-artem 60. a 70. let, ale estetiku a dokonce i ornamentiku čerpá ze současnosti. Spíše by se dalo říci, že její malba odkazuje na nejlepší tradice tohoto žánru a přináší vlastní výrazové prostředky. Obrazy Ewy Jasek efektně kombinují několik rovin, a dokonce i stylů, a dávají tak divákovi novou hodnotu na nejvyšší úrovni. Ewa Jasek je také kulturní animátorkou, organizátorkou workshopů, plenérů a výstav. Souběžně se svou uměleckou činností vedla řadu let Školu mladých talentů a výtvarné kurzy v kulturních centrech. Je autorkou rekonstrukce obrazu "Ecce homo" od Anthona van Dycka, který se ztratil během druhé světové války. Umělkyně má za sebou řadu samostatných i skupinových výstav doma i v zahraničí. Stovky olejomaleb a akrylových obrazů představují značný umělecký výsledek několikaleté tvůrčí práce.

Dariusz Kamys

Hlavní postava kabaretu Hrabi. Povoláním je mechanik v oboru konstrukce a oprav důlních strojů, kulturní a výchovný pedagog a divadelní instruktor. V jeho portfoliu však není žádná škola spojená s malířstvím a vytváří obrazy, které působí dojmem. Na svých obrazech zobrazuje emoce prostřednictvím obličeje, protože je přesvědčen, že tvář je vyjadřuje nejlépe.

Malířský plenér jistě umožnil, usnadnil a u některých dokonce vyprovokoval umělecký projev. Díky výsledkům práce umělců byla uspořádána vernisáž obrazů vytvořených různými technikami. Brzy přineseme reportáž z vernisáže výstavy "TIME FOR ART" v hotelu Sheraton v Poznani.